Stupňované vlastnosti jsou v přirozeném diskurzu a usuzování všudypřítomné. Tyto vlastnosti jsou charakterizovány tím, že jich různé objekty můžou nabývat v různé intenzitě. Typickým příkladem jsou vágní vlastnosti (např. „vysoký“ nebo „bohatá“), u kterých není ostře vymezená hranice mezi objekty, které tuto vlastnost (ještě) mají a těmi, které (už) ji nemají. Tato absence ostré hranice pak vede ke známému paradoxu hromady. Jako stupňované lze ale vnímat i vlastnosti, které přesně vymezené jsou (např. "ostrý úhel" nebo "vinen"). Logika, chápaná jako věda o správném usuzování, by měla popsat pojem důsledku i v kontextech zahrnujících stupňované vlastnosti. Naším cílem je vyvinout logický rámec pro usuzování v kontextech obsahujících stupňované vlastnosti, který díky použití formálních nástrojů matematické fuzzy logiky překračuje omezené možnosti klasického dvouhodnotového přístupu. Konkrétně plánujeme novou analýzu paradoxů hromady, porovnání našeho přístupu s lingvistickými stupňovanými teoriemi, a výklad kontrafaktuálního a nemonotónního usuzování v těchto kontextech.